Antigona
autor: Sofokles
doba a místo děje: Théby (především okolí královského paláce), Starověké Řecko
námět: spor o pohřbení těla Polyneika – Antigona proti králi Kreontovi
mytologický příběh rodiny Labdakovců, mravní zákon je víc než zákon panovníka
charakteristika hlavních postav:
Antigona: krásná, silná osobnost, cílevědomá, obětavá, statečná, milující, aktivní, nese za své činy odpovědnost, morálně vítězí (i když fyzicky podléhá)
Kreón: thébský král, krutý, sebestředný, nelítostný, bezcitný, neústupný, myslí si ,že je víc než bůh; nedbá odvěkých lidských zákonů, staví vlast před rodinu
Isména: sestra Antigony, družná, přátelská, společenská, miluje sestru
Zpočátku odmítá pomoci Antigoně, ale když má být Antigona potrestána, chce přijmout trest s ní.
Haimón: nejmladší syn Kreonta, statečný, věrný v lásce k Antigoně, odhodlaný, statečný, chytrý
Eurydiké: manželka Kreonta, stojí na straně syna a lidskosti, milující, aktivní
Náčelník, hlídač, sbor: stojí (až na výjimky ze strachu) na straně Antigony
stručný děj: (Oidipus, thébský král, si vypíchl oči poté, co se dozvěděl, že zabil vlastního otce a oženil se s matkou. Na cestě za vysvobozením ho doprovázela dcera Antigona.)
Spor o trůn způsobil bratrovražedný boj vládnoucího Eteokla a do Théb s armádou táhnoucího Polyneika. Ačkoli se zabili navzájem, nyní vládnoucí Kreón, bratr Iokasty (jejich matky), nechá pohřbít jen Eteokla, protože Polyneikes přišel do Théb s nepřátelskou armádou. Kreón rozkáže, že ho nikdo pod hrozbou smrti nesmí pohřbít –ať ho roztrhají psi a dravci. Zákaz chce porušit Antigona a bratra, aby došel klidu, pohřbít, avšak ani sestra Isména nesouhlasí. A tak se Antigona vydá vykonat pohřební rituály sama. Druhý den oznámí Kreóntovi hlídač, který měl s ostatními hlídat mrtvolu, že se Polyneika někdo pokusil pohřbít – ještě však není hotov. Král mu pohrozí, jestli toho odvážlivce nechytí, budou potrestáni hlídači. On i ostatní hlídači čekají na toho, kdo přijde práci dokončit a vidí, že ke znovu odkrytému hrobu jde sama Antigona. Přivede ji ke králi, ten nechá přivést i Ismému. Antigona ale řekne, že její sestra s tím nemá nic společného, zatímco se sama přizná. Kreón jí chce nechat zabít, i když mu to rozmlouvá i vlastní syn Haimón, který je s Antigonou zasnoubený a ví, že lid souhlasí s činem Antigony. Kreón se však nenechá zviklat a pošle průvod s Antigonou, aby jí zaživa zazdili ve skále. Do paláce vstoupí věštec Teiresiás, varuje krále před jeho činem, co způsobí mnoho strastí. Kreón si to po chvíli rozvažování rozmyslí a hned spěchá Polyneika pohřbít i s obřady. Pak jede do vězení Antigony. Tam však zjistí, že Antigona se oběsila. Haimón u ní leží a když spatří otce, sám si vrazí meč do hrudi. Posel toto řekne náčelníkovi, slyší to i jeho matka Eurydíké, která – jak zděšeně zjistí i po příchodu Kreón – také zvolila dobrovolně smrt. Kreón vládne nešťastně, dokud i on nezemře.
hlavní myšlenky: ctění mravní lidskosti
konflikty protichůdných názorů (autorita – Kreón X lidskost – Antigona), konflikty v rodině: Antigona je Kreóntova neteř, navíc žena, spolu s Haimónem zastávají svědomí, lidskost, mravní cit X Kreón a moc, vlast je víc než rodina
oslava lásky (jak milostný cit, tak láska mateřská a sourozenecká)
vyzdvižení hrdinství Antigony, i když bojuje proti nepřízni osudu
víra ve věštby (v případě Kreonta na poslední chvíli, kdy už se nedá nic změnit)
víra ve vlastní rozum, úcta k bohům
rozdělení díla na části: dílo není rozděleno. dějová linie: Jedna dějová linie hlavní postavy, občas vypráví hlídač nebo sbor, po smrti Antigony kolem Kreonta spojení děje s hlavní postavou: Děj je spjat s hlavní postavou vztah autora k dílu: Er-forma, autor stojí nad dílem, nepromlouvá. řazení děje: chronologicky způsob uspořádání: Antické drama, tragédie
1. expozice - rozhovor Antigony a Ismény – o důvodu konfliktu
2. kolize – Antigona pohřbí Polyneikovo tělo i přes zákaz krále Kreonta
3. krize – potrestání Antigony
4. peripetie – příchod věštce, ten se snaží tragédii zabránit
5. katastrofa – smrt hlavních hrdinů a výčitky a zpytování svědomí krále Kreonta
poměr mezi řečí autorskou a řečí postav: Je to drama: kromě pár poznámek popisujících děj bezvýhradně mluví postavy
využití slohových postupů: vyprávěcí, popisný, úvahový, informační
slovní zásoba: spisovná, knižní, básnická, archaická slova
skladba: verše, věty jednoduché, souvětí, řečnické otázky, rozkazovací věty