Musím říct, že i když jsem celkem střelený fanoušek HP tiskáren, tak tuhle knihu jsem neměla chuť číst a dostala jsem se k ní až nedávno.

A hned, jak jsem uviděla druhou stránku "Slova chvály pro Famfrpál v průběhu věků" - názory slavných (mezi kterými nechybí Lockhart či Rita), které obyčejně najdete na zadní obálce knih, došlo mi, (mezi záchvatem smíchu) jak jsem se, u Merlinovy brady, mýlila.

Čekala jsem (i když už se zkušeností s Fantastickými zvířaty to teď příliš nemůžu pochopit), že to bude nějaká nudná historie, a já podobně jako většina bradavických studentů, nemám historii zrovna v lásce. Jenomže je to SRANDA.

Knížka je J. K. Rowlingovou, pardon panem Kennilworthym Whispem, pojata trochu, ehm, jinak, o ilustrace a humor (trochu sadistický) tam není nouze. Myslím, že to náležitě dostačuje ukázka básně o nejnebezpějším a teď už zakázaném kouzelnickém sportu Creaothceannu.

Viz reků hrdinných tucet, ke startu všichni se slétli,
kotlíky na hlavy dali, napjali údy i tělo,
za zvuku břeskného rohu jak orli k nebesům vzlétli,
však z této dvanáctky borců deset jich zahynout mělo.

Tohle by pro představu stačit mělo, a pokud se chcete pobavit, zajímají vás různé famrpálové vychytávky, a nebo se chcete prostě ujistit, že Brumbálovo přirovnání jistoty blížící se smrti s umístěním Kudleyských kanonýrů v letošním ligovém ročníku (Princův příběh) bylo celkem opodstatněné, honem na to!

zpět