Za Gundarem Bijcem, kapitánem zničené vlčí lodi, a jeho posádkou přichází hraničář Will a nabídne jim východisko z bezvýchodné situace: chce si je za peníze najmout jako bojovníky k přepadení Macindawu… Bojechtiví a ziskuchtiví Skandijci samozřejmě přijmou a kromě nich Will získává na svou stranu dalšího výborného válečníka – Horáce –, o kterém se nedozvěděl od holubáře (potom co Keren získal hrad, ho už nenašel), nýbrž od Malcolmových špehů. Ti také postřehli, že Alyss v noci posílá pomocí světla lampy tajné zakódované kurýrské zprávy. Sám ji do okna střelí šíp (ne snad, že by ho nějak naštvala) s ukrytým kamínkem, co podle Malcolma dokáže zlomit působení Kerenova modrého kamene. Díky Kerenovi Alyss nemusí na zkoušku čekat dlouho, ale protože se dotýká léčitelova kamene a myslí na Willa, dokáže se Kerenovi vzepřít. Proto mu neprozradí nic o jejím kontaktu s Willem, zato zjišťuje, že Keren sám se své budoucnosti zrádce bojí, avšak kvůli nedávné smrti lorda Syrona a chystanému příjezdu skotijského generále MacHaddishe na hrad už není cesty zpět.

Zatím se Will snaží s Horácem a Skandijci, všichni už zabydlení na Malcolmově pasece, vymyslet plán na obléhání Macindawu, jenže podle Horáce by potřebovali aspoň čtyřikrát víc mužů než obléhaní a přitom je jich sotva stejně. Navíc jiné vojáky nemají jak získat – Kerenem rozpuštěná původní hradní posádka se rozptýlila po lénu a Will nemůže poslat ani zprávu Haltovi nebo do Norgatu, poněvadž je cesta zahrazená Kerenovými násilníky. Od Alyss se dozvídají o MacHaddishovi a rozhodnou se ho zajmout na zpáteční cestě z hradu. To se jim nakonec podaří (přestože ne tak snadno jak doufali – většina Skotiů přišla o život a Will k tomu neměl zrovna daleko), Malcolm – vlastně hrůzný čaroděj Malkallam – pro generála přichystá tak hrůznou, efektní a efektivní podívanou, že jim Skoti sám dobrovolně prozradí informace o připravované invazi na léno – dvě stě vojáků přejde hranici už za tři týdny. A Will tuší, jaký by to byl problém – pravděpodobně by znamenal válku…

Zatímco Xander se pěšky, aby se vyhnul Kerenovým hlídkám, vydává k hradu Norgate se zprávou pana Macindawu a mladý hraničář dostane nápad, který vyřeší problém s početními nedostatky, Alyss odmítne Kerenovu nabídku na sňatek (prý by ji vzal s sebou – až by od Skotiů získal dost peněž – do Galiky, ve které si chce koupit titul), a tak si ho znepřátelí a také – pokud jí Will neosvobodí – si nad sebou podepisuje ortel otroka.

Will, Horác a něco přes dvacet Skandijců umí nadělat pořádnou paseku, zvlášť když vyšel Wilův plán: vojáci, odlákáni Malcolmovými světelnými triky a Nočním bojovníkem, nechali část hradeb opuštěnou, čehož ihned dva mladí bojovníci využili (několik hodin čekali pod zdánlivě rozbitým vozem se žebříkem), nepozorovaně se dostali na hradby, kde už čekali, až je doplní rozzuření Skandijci. Společně vojáky zaženou, jenom John Buttle bojuje a podaří se mu málem zabít neozbrojeného Horáce a obrovského Trobara z Léčitelovy paseky, který se chtěl pomstít za Willovu fenu – jím pojmenovanou na Stín – se kterou se velmi sblížil, ale nakonec by se sám Buttle našel (kdyby si toho všiml – je totiž mrtvý) dole pod hradbami.

Ještě před ukončením boje Will pospíchá za Alyss do věže, Keren s mečem je tam však dřív. Alyss vypadne kamínek z ruky a místo něj se v její ruce ocitne meč s jílcem z modrého kamene. Jakmile Will vstoupí, Keren Alyss přikáže, aby hraničáře zabila, a kurýrka zdá se s tím rozkazem nemá problém… Will ví, že by Alyss nikdy neublížil, je připraven na nejhorší, ačkoli ví, že Alyss bude mít po probuzení strašné výčitky. Ještě dokud mu hlava pevně drží na krku, přizná Alyss, že ji miluje. Ta slova jako by Alyss vytrhla ze snu, konečně Willa-přítele pozná a pomůže Kerenovi, když tak moc se chce proletět…

Posily z Norgatu se Xanderem přijedou samozřejmě pozdě a pouze se snaží pomluvit další Willovu dohodu se Skandijci – budou hlídat hrad (přestože Skotiové by museli být bláhoví, kdyby zaútočili, vždyť MacHaddish byl propuštěn právě proto, aby o novém stavu na hradu pověděl) a mezitím si ze zdejších zdrojů stavit loď – Vlčí Will. Když je vše urovnáno, Will s Horácem a Alyss odjíždění a nechávají v léně nejen své přátele, pěkně hloupého hraničáře Meralona (Crowley se ho po rozhovoru s Willem rozhodne vyměnit s Gilanem), ale také Stín kvůli Willovu smutnému rozhodnutí, neboť Trobar ji potřebuje víc než on sám.

A pak přijde čas, aby se rozloučili i tři dávní přátelé, a jak už to tak u příliš přemýšlivých osob bývá, Will s Alyss se rozejdou, aniž by se odvážili zmínit o tom, co se stalo – co se řeklo – ve věži, o tom co oba cítí. Jenže oni se bojí, že ten druhý jejich city neoplácí: Alyss si vůbec není jistá, jestli si to Willovo vyznání jenom nevymyslela, nepřála, a Will zase neví, jestli si ho Alyss pamatuje a pokud ano, tak o tom nemluví nejspíš proto, že je jí to trapné… Takže se Will, ještě skleslejší a osamělejší, vrací pouze s Cukem do Seacliffu, kde přichází i o poslední naději: Delia se vdala. Radost mu nepřinese ani drahý dárek od Ormana v podobě mandoly, přesto je Will nakonec šťastný jako už dlouho ne: Alyss mu v dopise – díky rozhovoru s Horácem – přiznává, že ho miluje…

zpět