Od návratu Lucinky, Edmura, Zuzany a Petra z Narnie uplynul rok. Nastává školní rok a kluci a děvčata mají jít do jiné školy. Na venkovském nádraží, kde čekají na vlak, je však přepadne zvláštní pocit, že je něco táhne. Když se pocit vystupňuje, nádraží zmizí a děti se objeví v lese. V narnijském lese obklopeném vodou… Na ostrově se ještě nachází jakýsi zámek, nebo spíše zřícenina – je zarostlý a pustý, jako by tam nežil nikdo tisíce let. Zámek je jim však povědomý a najednou si šokovaně uvědomí, že je to Cair Paravel, kde vládli jako králové. A opravdu tam najdou svoji klenotnici – a Petr, Lucka a Zuzka si odtud vezmou dárky od vánočního dědečka. Ovšem bez Zuzanina kouzelného rohu, který měla s sebou na lovu před návratem do Narnie a který se tak asi ztratil. Posléze Edmurovi dochází možné vysvětlení otřesného stavu zámku na to, že byli mimo Narnii jen jeden rok: vždyť už dříve zjistili, že v Narnii čas plyne jinak rychle (kolik let byli v Narnii a v Anglii přitom neuběhla ani minuta), takže když strávili rok v Anglii, tady mohly mezitím uplynout stovky let…

Do vod u ostrova najednou připlouvá loďka s dvěma divoce vyhlížejícími vojáky a jedním spoutaným skřítkem. Dříve než zajatce stihnout hodit do moře, Zuzana je zažene pryč šípy. Skřítek dětem řekne, že patří do Staré Narnie – odboje, který se snaží dosadit na trůn Kaspiana X. Kaspian je Telmarín – ze země za západním pohořím – jako všichni lidé v Narnii, ale na rozdíl od svých předků, kteří si nepřipravenou Narnii podmanili a zahubili spoustu jejích obyvatel, takže dnes jsou mluvící zvířata, lesní lidé a obři stejně mytičtí a neskuteční jako čtyři dávní králové z rodu Adamova nebo legendární Aslan, Kaspian nechce na Starou Narnii zapomenout a opovrhovat jí, zejména díky vyprávění jeho chůvy a později starého profesora Kornéliuse, z něhož se vyklube poloskřítek. Kaspian je sirotek a žil se svým strýcem Mirazem, který si po smrti Kaspianova otce (kterou samozřejmě způsobil) uzmul trůn Nové Narnie pro sebe. Po krutovládcově smrti by se měl králem stát Kaspian, jenže Mirazovi se teď narodil syn, a jeho synovec se tak stal překážkou k moci. Profesor Kornélius si byl vědom toho, že strýc se Kaspiana určitě rozhodne odstranit, a poslal ho na koni pryč i s největším pokladem Narnie – s Rohem královny Zuzany (ten profesor našel pomocí kouzel), na který když se zatroubí, vždy se dostaví pomoc… Kaspian jel skrytými cestičkami lesem, když tu se uhodil do hlavy o strom a omdlel.

Princ se probudil v jakési jeskyni se třemi osobami, dokazujícími že Kornélius o Staré Narnii nelhal – dvěma trpaslíky Nikabrikem a Trumpkinem a mluvícím jezevcem Čuchomechem. Kaspian jim prozradil, že je právoplatný dědic trůnu a přítel Staré Narnie, spřátelil se s nimi – tedy až na Nikabrika, který lidem nevěří a chce se ho tak trochu zbavit. Princ se s nimi vydal za ostatními ukrývajícími se bytostmi – dalšími mluvícími zvířaty, skřítky, kentaury, fauny a obrem. Ti všichni se dostavili na válečnou poradu, avšak než stihli cokoli vyřešit, na Tanečním palouku se objevil Kornélius s varováním, že Miraz ví o Kaspianově útěku a už i našel jejich stopy, takže všichni musí zmizet. Druhý den se tedy zvířata i se svým králem Kaspianem vydala na Aslanovu stráž – násep, ve kterém se nalézá pradávný Kamenný stůl. Mirazovo obrovské vojsko je pronásledovalo a následovala série bitev s vždy větší ztrátou na straně Kaspiana. Obzvlášť špatný den Kaspiana přesvědčil zatroubit na Roh královny Zuzany, podle Kornéliuse by následná pomoc měla znamenat návrat čtyř dávných králů, či dokonce samotného Aslana. Roh je mohl přivolat na tři místa – ke Kamennému stolu, Lampě nebo na Cair Paravel. Trumpkin byl proto vyslán na zpustošený zámek – a teď je tady. I s králi.

Skřítek a dávní králové se po ukořistěné loďce dostávají z ostrova na pevninu, postup na stromy porostlém terénu ovšem není o nic lehčí. Není proto divu, že se ztratí a na jednom svahu už neví, kam dál. V tu chvíli Lucinka na druhé straně spatří Aslana a vypadá to, že mají jít za ním. Nikdo z ostatních ho však nevidí a Lucince (kromě Eda) nevěří, takže se vydají na opačnou stranu. Po namáhavém trmácení si uvědomí, že udělali chybu – lesy jsou plné nepřátelských hlídek. Vrací se na začátek a ráno Lucinka zase uvidí Aslana, jenž jí řekne, aby ostatní přinutila jít za ním, ačkoli jeho samotného neuvidí. Sourozencům se to příliš nelíbí (zvlášť Zuzaně), ale nakonec se Lucinkou nechají vést. Po nějaké době Aslana začne vidět i Edmund s Petrem a na konci cesty u Aslanovy stráže zpytuje svědomí i Zuzana. Veliký Lev pošle Petra, Edmunda a Trumpkina ke Kamennému stolu, zatímco děvčata zůstanou s ním.

Chlapci dorazí právě včas, neboť si Nikabrik na radu přivedl „přátele“ – ježibabu a vlkodlaka – a chce porazit Miraze přivoláním Bílé čarodějnice, když ostatně Roh nefungoval. Když Kaspian, Kornélius a Čuchomech, který věří v návrat Aslana, nesouhlasí, strhne se bitka, do které se zapojí i nově příchozí – a Nikabrik na vlastní krk pozná, že Roh přece jenom fungoval, všichni tři jsou zabiti… Konečně si mohou králové radit a Petra také hned napadne, jak ušetřit čas – vyzve Miraze na souboj, aniž by příliš čekal, že ho přijme, což by nebylo ani trochu strategické. Miraz to ovšem udělá (kvůli lstivosti svých rádců, kteří chtějí vládnout za něj). Souboj mezi krutovládcem a Nejvyšším králem je vyrovnaný, jakmile Miraz zakopne (a Petr šlechetně čeká až se zvedne), jeho vlastní podvodní rádci ho bodnou do zad a vyhlásí bitvu. A znovu se strhne boj. Narniané to nemají tentokrát ani moc těžké, poněvadž se tam objeví chodící stromy a společně s Aslanem nepřítele zatlačí. Ten totiž spolu se Zuzanou a Lucinkou stromy probudil a osvobodil města, a i z nich se k němu někteří přidali – například Kaspianova stará chůva. Telmarínská armáda je zničena a Kaspian se stává králem Narnie.

Aslan nabídne Telmarínům, kteří nechtějí zůstat v Narnii plné mluvících zvířat, aby se vrátili, odkud přišli – Telmar, ze kterého na Narnii zaútočili, totiž nebyl jejich původním domovem, přišli ze stejného světa jako Adamovi synové a dcery (pirátská loď ztroskotala kdysi na jakémsi ostrově v Tichém oceánu, odkud vedly jedny z těch dveří do jiného světa). Aslan vytvoří bránu (Aslanovy dveře), avšak nikdo jí nechce projít první. Vedení se proto ujmou králové a královny. Petr a Zuzana přitom ví – díky Aslanovi, – že se sem už nikdy nevrátí, zatímco ti mladší dva prý ještě ano. A tak se Telmaríni vrací na jejich, nyní už dávno opuštěný ostrov a Lucinka, Edmund, Zuzana a Petr – znovu jako děti – se vrací na anglické nádraží…

zpět