Píše se rok 1867 a v mořích a oceánech se poslední dobou pohybuje nějaká obrovská mořská nestvůra. Je větší než obyčejní kytovci, a dokonce rychlejší než umělá plavidla, ale že jde opravdu o velrybu a ne o stroj, potvrzuje to, že vlády o takovém pokročilém stroji neví. Srážkou s lodí zapříčinila škody – a ne na sobě. Tohoto problému se chce svět zbavit, a tak na tvora pošle jednu z nejrychlejších lodí světa, fregatu Abraham Lincoln. Nabídku na místo na palubě dostává i francouzský přírodovědec Pierre Aronnax a také ji se svým sluhou a přítelem Conseilem přijímá.

Dlouho plují Tichým oceánem, ale ne a ne na netvora narazit. Když už chtějí pátrání vzdát, najednou jej spatří Ned Land, slavný harpunář, se kterým se Pierre spřátelil. Pronásledují jej, avšak tvor je rychlejší a nedovolí, aby se k němu loď přiblížila. Až po kolika hodinách pronásledování se zdá, že se netvor unavil a spí, fregata se k němu přiblíží, Ned po něm hodí harpunu. Ta se však pouze nečinně odrazí, zato tvor narazí do lodi a poškodí kormidlo. Pan profesor spadne do moře a za ním dobrovolně skočí Conseil. Oba plavci ví, že se pro ně Abraham Lincoln nemůže kvůli rozbitému kormidlu vrátit, a síly jim už docházejí. Když tu je zahlédne Ned Land, kterého náraz také vyhodil do moře, sedící na hřbetu té velryby. Jediným problémem je, že to vlastně žádná velryba není. Ta věc je chráněna kovovými pláty. Ponorka, o níž nemá tušení žádná vláda…

Poklop ponorky se otevře a nějací muži je odvedou do uzavřené místnosti. Po nějaké době za nimi vejde nějaký muž, zřejmě kapitán. Ačkoli se mu představí a vylíčí jejich příběh v několika jazycích, neodpovídá jim. Avšak při jeho druhé návštěvě pochopí, že jen předstíral, že jim nerozumí. Snažil se přijít na to, co s nimi, a nakonec se rozhodl, že je zabít nenechá – také proto, že Aronnax je přírodovědec, co napsal jeho oblíbenou knihu o moři. Jenže kapitán jménem Nemo jim taky poví, že zbytek života stráví na palubě Nautilu. Nesmí ji nikdy opustit, aby neprozradili tajemství Nautilu a jeho kapitána, který se zřekl celého lidstva a civilizace a jehož domovem je nyní jenom oceán a moře. Profesor zjistí, že Nemo je nesmírně bohatý (u různých společností si objednal různé součástky, proto o ponorce nikdo jiný nevěděl) a že Nautilus je poháněn elektřinou a všechnu stravu a suroviny získává z moře. Toto rychlé plavidlo se s kapitánem i vězni-hosty Pierrem Aronnaxem, Conseilem a Nedem Landem vydává na podmořskou plavbu kolem světa…

Profesorovi se život na Nautilu začíná líbit, nenudí se a stále objevuje novou faunu a flóru. Jednou se vydají v upravených skafandrech na lov v Nemových podmořských „lesích,“ a kapitán dokonce svolí – k velké radosti Kanaďana Neda – k tomu, aby trojice na chvíli navštívila suchozemskou půdu, ostrov, což využije k lovu pozemských živočichů a rostlin. Objevnou cestu naruší den, kdy kapitán Nemo své „hosty“ uspí, aby nemohli něco vidět, a na záhadě celé věci přidává i následná smrt jednoho člena posádky. Poté však je profesor svědkem dalších divů: navštíví loviště perel na Cejlonu, kde kapitán pěstuje obrovskou perlu; podplují pod Suezem; Nemo profesorovi ukáže vrak portugalské lodi v zátoce Vigo, ve které se nachází jeho nekonečné zásoby zlata a pokladů, či potopenou Atlantidu; jindy zase proplují Atlantským oceánem.

Odvážný kapitán Nemo se poté rozhodne vydat na jižní pól. Všudypřítomný led podplují a opravdu se dostávají až na Antarktidu – a jsou vlastně první lidé, co na jižním pólu spočinuli. Po několika dnech se vrací zpět, avšak led je najednou uvězní ve tři sta metrové hloubce a ponorka nemůže nahoru ani dolů, vpravo ani vlevo. Všichni členové posádky, profesor, Conseil, a dokonce i Ned, věčně stěžující si a střádající plány na útěk, se chopí nástrojů a snaží se prokopat desetimetrovou vrstvou ledu, než jim dojdou zásoby vzduchu. Poslední den, když už je vzduch téměř nedýchatelný, zábranu prolomí, ale musí se ještě dostat k hladině a led jako by neměl konce. Málem to stojí Aronnaxe život, kdyby mu jeho přátelé nedávali nadýchat se posledních zbytků vzduchu z přístrojů, ale nakonec je ledové vězení pustí se nadechnout.

Teď se pustí podél amerických břehů. V Karibském moři spatří obří chobotnice, jedna z nich se zamotá do lodního šroubu a znemožňuje tak ponorce v pohybu. Všichni se snaží šroub uvolnit, avšak chobotnice zaútočí a zemře další z Nemových mužů. Následuje krvavý masakr, ve kterém nakonec vyhrává člověk. Poté Nautilus sleduje Golfský proud a přiblíží se k evropské pevnině. Při této příležitosti se Francouz zeptá čím dál více se stranícího se Nemá, zda jim někdy dopřeje svobodu. Kapitán je však neoblomný a dobrovolně je prý nepropustí nikdy; až všichni na lodi kromě jednoho zemřou, ten poslední člen posádky vezme Nemův spis o zázracích skrývajících se v mořích a pošle ho v lahvi po moři. Nyní je i Aronnax přesvědčen, že musí utéct.

Nautilus začne pronásledovat válečná loď, zřejmě obeznámená s tím, že nemá co dočinění s velrybou, nýbrž s ponorkou. Střílí na ně, ale proti kovovým plátům nic nezmůže. Nema to jen rozzuří a chce se pomstít za smrt všech svých blízkých, které kdysi ztratil. Profesorovi tak dochází strašná pravda, že Nautilus je nástroj mstitele, co potápí lodě (například tehdy, když je nechal upsat). Ani válečná loď neunikne a po nárazu ponorkou se potápí i s mnoha lidmi na palubě. Po tomto incidentu se Kanaďan, Francouz a Vlám rozhodnou uprchnout, ať jsou kdekoli a ať jsou jejich naděje na přežití jakkoli nízké. Blíží se k severnímu pólu, přátelům se nepozorovaně podaří vlézt do člunu. Jenže ponorku najednou strhne vír malström a člun se odtrhne od ponorky. Přesto se jim nějak podaří přežít a dostat se na rybářskou loď i s profesorovými poznámkami – nechali Nautilus se svým pomstychtivým, zatrpklým a zlomeným kapitánem Nemem konečně daleko za sebou. Tam, u víru malström, končí pro tři nedobrovolné účastníky sedmiměsíční plavba pod mořem dlouhá dvacet tisíc mil…

zpět