Před cementárnou hulákají dva staříci (jeden z nich se kdysi odstěhoval a ze zdravého vzduchu dostal záduchu; tady v okolí je totiž všechno pokryto vrstvou prachu, šedé). Vypravěč potkává pana Burgána, který seče srpem trávu, sekne do hnízda vos, kterého ho začnou pronásledovat. Burgán si při jejich odhánění zabodne srp do hlavy, ale očividně mu to vůbec nevadí. Dovede vypravěče, přišel totiž navštívit svého přítele, Burgánova syna Jirku, k němu domů. Jirka s pohledem na tatínkovu hlavu se smíchem začne vyprávět o tatínkových katastrofách – líčil past na zloděje králíků a spadl do žumpy sám; do záchodu dal karbid a záchod s ním vybuchl; opravoval okapovou rouru a spadl hlavou na „ciment“; skončil s motorkou v křoví, museli ho z něj vystříhat. Paní Burgánová pozve vypravěče dál.
Paní utírá prach z obrazů, kromě blízké cementárny je nedaleko vojenské cvičiště, kvůli kterému se dům pořád otřásá. Avšak Burgánovým to nevadí, matka Jirky sice vojáky nazývá darebáky, ale myslí to v dobrém, a když v neděli cvičení neprobíhá, je jim všem z toho ticha smutno. Burgán vysvětluje, co vše Jirka udělá pro inspiraci (postí se, nosí menší boty, má hřebíček v patě, stojí v lednovém potoce) – proto maluje barevné obrazy v šedivém kraji, vytesal sochu statného Bivoje s modelem drobného tatínka. Ptají se vypravěče, jestli by měl Jirka odejít za uměním do Prahy (proto byl pozván). Paní Burgánová posílá manžela vyluxovat záhon aster na kytici pro vypravěče-Hrabala.
hlavní myšlenky: ukázat život obyčejných lidí, kteří, i když mají špatné životní podmínky, jsou šťastní, spokojení, naplnění sounáležitostí a humorem rozdělení díla na části: 2 části vztah autora k dílu: ich forma (autorský subjekt - Hrabal) řazení děje: chronologicky (retrospektivně) způsob uspořádání: povídka poměr mezi řečí autorskou a řečí postav: převažuje řeč postav slovní zásoba: spisovný, hovorový jazyk, obecná čeština, básnická slova, expresivní skladba: dlouhá souvětí (automatický tok myšlenek – typické pro Hrabala)