Světakraj – tajuplný a záhadný svět, kde žijí nepředstavitelně divní tvorové a rostliny (jako masožravý dub) a kde kameny nadnáší a stoupají k nebi… Ve Světakraji se nachází mimo jiné Hvozd plný nebezpečných příšer a vzácných dřev, kvůli kterému do těchto málo obydlených končin zavítávají létající piráti (právě díky kamenům jsou jejich lodě schopny létat). Hvozd je domovem lesních trollů a mezi nimi žije Snítek. Od malička se cítí osamělý, protože vůbec jako troll nevypadá a ani se tak nechová (dokonce sešel jen kvůli hře ze stezky, čehož se ostatní lesní trollové děsí) a celkově se velmi od ostatních trollů liší, dokonce i od jeho matky, takže ho ostatní odstrkují. Jednoho večera mu jeho matka řekne, že Snítek musí z vesnice odejít, bojí se o jeho bezpečí, létající piráti si totiž všimli jeho neobvyklého a (vyčouhlého) vzhledu, a možná ho budou chtít naverbovat (i násilím) na jejich palubu. Také mu přizná, že není jeho biologickou matkou, ačkoli ho vždy milovala jako vlastního, našli ho jako děťátko zabalené v šátku před jejich prahem.

Snítek se tedy vydává hlouběji do Hvozdu (má se vydat za bratrancem k dalším trollům), ale cestou podlehne vábení a sejde ze stezky. A mimo ni je les mnohem nebezpečnější. Zachrání jednomu zabijákovi život, zpočátku ho proto v jeho vesnici uvítají jako hrdinu, následujícího rána ho však jeden ze zabijáků téměř z vesnice vyžene. Snítek na tom není kdovíjak dobře, je v neustálém nebezpečí (masožravý dub, kvasní skřeti), ze kterého uniká vždy o vlásek; pomůže mu střežník – Snítek byl u něj, když vylezl z kokonu, takže ho bude střežit do konce života, a až ho chlapec bude nejvíc potřebovat, ukáže se. Snítek má taky obrovský hlad – a neví, které ovoce je jedlé. Potká bručivěda, kterému pomůže (vytrhne mu zkažený zub), a od té doby jsou kamarádi. Snítek se konečně necítí osamělý (a navíc hladový – bručivěd ví, které ovoce jíst). Avšak pokojný život a toulání se po Hvozdu společně netrvá věčně a bručivěda sežerou vikvikové, drobné huňaté zubaté potvory.

Po tomto pro Snítka traumatickém zážitku se po Hvozdu potuluje opět sám. A znovu je napaden krvežíznivými tvory, hniložerem a hudrmanicemi, avšak vždy mu jako zázrakem někdo pomůže. Jednou v noci při bouři spatří velmi blízko padat z nebe loď létajících pirátů. Pomůže posádce najít jejich kámen, který je jindy drží ve vzduchu, který ale zároveň nyní zapříčinil jejich pád – narazil do něj blesk, a jak všichni dobře ví, studený kámen stoupá vzhůru a teplý klesá… Kapitánem létajících pirátů je Quintinius Verginix, Mračný vlk, který se zrovna té noci, kdy s nimi Snítek je (a který myslí, že by mohl odletět s nimi), rozpovídá o jeho minulosti. Kdysi letěli nad Hvozdem, zrovna když jeho žena Marisa porodila, Mračný vlk dítě nechtěl – upřednostňoval kariéru – a když navíc jejich loď spadla a oni se museli do města vrátit zpátky, byl osud dítěte – chlapce – zpečetěn: nechali ho v jedné vesnici lesních trollů zabaleného v šátku… Snítkovi dochází, že Mračný vlk je jeho otec. Avšak když se probudí uprostřed propuknutého lesního požáru, loď je pryč – nechali ho tu – a on jen o vlásek v horku uniká smrti. Objevuje se před ním šerolichotník, nejstrašlivější nestvůra lesa, a zmocní se ho. Snítek zjišťuje, že to šerolichotník ho tolikrát zachránil před smrtí (a také ho vyhnal z vesnice zabijáků), a to proto, aby se ho sám zmocnil…

Před něčím možná horším než smrt ho zachraňuje jeho střežník, který ho pustí přímo na palubu lodi jeho otce. Ten přizná, že si šátku, co Snítek stále nosí, všiml už předtím a že věděl, že je jeho syn – a zbaběle utekl. To se teď už ale nestane – teď spolu budou brázdit oblohu jako otec a syn…

zpět