Snítek s posádkou Tanečnice už dvacet dní následuje střežníka a ten je zavedl na volnou oblohu, mimo Světakraj. Vletí přímo do vichrného víru a následně počasí začne ovlivňovat jejich pocity – smutek, strach, a červená mlha přivede na palubu vztek. Snítek v návalu vzteku přeřízne provaz střežníka a pokusí se ho zabít, ten zmizí. Když se nakonec vše uklidní, uvidí v dohledu Bouřliváka. Snítek na jeho palubě opravdu najde jeho otce. Mračný vlk mu poví, že tu už byl příliš dlouho: sice v bouři získal nezměrné znalosti o počasí, které by mu akademikové na Svatém Fraxu záviděli, ale začal s ní splývat – a zanedlouho se rozpustí úplně. Zjistil ovšem, že se do Světakraje blíží Prabouře. Je to mocná bouře, která se vrací jednou za tisíce let a přináší s sebou nový život, dorazí do nejvyššího bodu Hvozdu, Vodozdroje, a omladí jeho vody. Kdyby se to nestalo, Světakraj zachvátí temnota. A to nyní hrozí, protože Prabouři stojí něco v cestě – Svatý Frax. Snítek prý musí přeseknout kotevní řetěz, aby zachránil svět. Poté, co svému synovi řekne, kdy Prabouře udeří, rozptýlí se a stane se částí bouře. Snítek se vrací na Tanečnici a podělí se s Kamedovodem-Maugin s tím, co mu řekl Mračný vlk. Najednou však přijde hustá bílá mlha … a Tanečnice se roztrhne a její součástky i členové posádky se rozletí do všemožných směrů.

Arciakademik a profesor temnoty na Svatém Fraxu si všimne na obloze podivných zářících létavic, které dopadnou všude možně po Světakraji: jedna do Kamenných zahrad, další čtyři do Dolního Města, dvě do Hvozdu a jedna ještě dál. Profesor se vydá prozkoumat jednu z létavic do Kamenných zahrad a zjišťuje, že je jí Snítek, zářící Snítek. Profesor ho vezme k sobě na Svatý Frax, Snítek však vůbec nevnímá a nemluví a vypadá, jako by přišel o rozum. Až jednou Kapulčík, nejposlednější učeň na Svatém Fraxu, Snítka spatří, jako by snad chtěl v záchvatu šílenosti skočit dolů. Zachrání ho a v tu chvíli Snítek začne opět vnímat, přestože si nemůže vzpomenout na nic, co se stalo po vstupu do vichrného víru. Stanou se z nich přátelé a spolu se vydávají hledat ztracené členy kapitánovy posádky.

V Dolním Městě naleznou tři Snítkovy druhy – zabijáka Trpa v hospodě a Humpoláka s Koumalem Koumesem v nákladních docích. Taky nikdo z nich si nepamatuje poslední události na obloze, ale něco se tam muselo stát, vždyť když jsou členové Tanečnice blízko sebe, začnou zářit. Všechny tři nechá v bezpeční na Svatém Fraxu, s sebou je vzít nemůže – upozorňovali by na sebe září, takže zůstává jen Kapulčík. ¨Poslední „létavici“ však ne a ne najít, a tak se rozhodnou vydat se hledat do Hvozdu. Vždy jako by mu našeptával nějaký vnitřní hlas, kde hledat, a dá na něj i nyní, když mu radí, aby nastoupil na Nebeského jezdce, lodi létajících pirátů, která míří na Velký skřehulí trh s otroky. Skřehule jsou chamtivá a krutá stvoření (vzpomeňme si na matku Kobylindu) a tento trh je nechvalně známý. Kapitán Snítek zděšeně zjišťuje, že i na této lodi jsou otroci přichystané pro skřehule – přestože je v Dolním Městě otroctví zakázané. Pochopí také, že kapitán lodi, zloduch Hromobil Supatec, který díky neštěstí jiných může žít v přepychu, chce prodat i je. Podaří se jim však kapitána zajmout a posádku, ke které se nechoval zrovna slušně, převést na svou stranu. Osvobodí všechny vězně – a mezi nimi je i další člen posádky, dubový skřítek Špulík. Nebeského jezdce i s osvobozenými vězni posílá zpět do Dolního Města, zatímco on sám s Kapulčíkem a Špulíkem se dostává na Velký skřehulí trh.

Snítek zahlédne mezi otroky tulivodníka, koupí ho, neboť si myslí, že by to mohl být Dřevorybec. Není, stejně ho ale pustí na svobodu, jenže ta dlouho netrvá – jeden naštvaný kupec na Snítka zaútočí a Dřevorybec Snítka vlastním tělem ochrání a zemře. Ještě předtím mu však stihne říct, že jeden z těch, které hledá, je v Aréně vikviků. Je to bručivěd Mumla – skřehule ho chtěly dát pro zábavu vikvikům. Snítek ho zachrání a společně všichni utíkají pryč. Hvozd je nebezpečné místo a Špulíka smrtelně otráví travní červi. Zbytek skupiny se dostává na stezku lesních trollů a odtud – jaká náhoda! – do vesnice, kde Snítek vyrůstal. Zrovna se tam koná pohřeb jeho nevlastního otce, setkává se i ze shledání šťastnou matkou a… Dřevorybcem. Jeho létavice přistála nedaleko této vesnice (a nebyla to náhoda, něco ho sem přitáhlo, protože tady všechno pro Snítka začalo). On se tu usadil a spal ve střežníčích kokonech, kde snil o všech členech Tanečnice. To on byl ten hlas, který Snítkovi celou dobu radil. A nyní už zbývá jen poslední člen: Kamenovod. A je prý až u samotného Vodozdroje.

Dostanou se k němu víceméně v pořádku. Maugin si pamatuje – protože na sobě měla těžký oblek – všechno, co se na obloze stalo, a tak si i Snítek začíná rozpomínat. Byl na Svatém Fraxu a nic neudělal. A nyní už je pozdě a Světakraj skončí– Vodozdroj právě vyschnul, takže Prabouře přijde během několika hodin. A to prostě nemohou stihnout. Maugin jeden nápad má, je sice velice riskantní, ale Snítek se dobrovolně i s Kapulčíkem nechá přivázat ke kmeni vzduchovce a vystřelit do vzduchu. Letí a letí a přistanou až v Kamenných zahradách.

Ke kotevnímu řetězu se dostávají právě včas, i přes námitky a prosby (předal Kapulčíkovi hodnost arciakademika, jen aby přestal) profesora temnoty (ten předtím evakuoval Svatý Frax) ho přeseknou. Profesor, který odmítá bez létajícího města žít, se řetězu chytí a odletí s ním. V Kamenných zahradách zatím naroste nový obrovský balvan – na kterém může vyrůst nový Svatý Frax i s novým arciakademikem Kapulíčkem. Prabouře se prořítí kolem a voda začne znovu téct. Světakraj je zachráněn. Snítek se rozloučí s Kapulčíkem a vydá se s Nebeským jezdcem a svou posádkou do Hvozdu k Vodozdroji za zbylými přáteli…

zpět